Zobrazených 1–8 z 3803 výsledkov

Ryszard Siwiec 1909–1968 – Petr Blažek

21.89 
Česko-anglická publikace, vydaná společně českým Ústavem pro studium totalitních režimů a polským Ústavem národní paměti, přináší všechna zásadní dostupná svědectví o Ryszardu Siwcovi, devětapadesátiletém polském občanovi, který se 8. září 1968 na varšavském stadionu zapálil na protest proti srpnové okupaci Československa vojsky zemí Varšavské smlouvy a účasti jednotek Polské lidové republiky na této invazi. Sebeupálení Ryszarda Siwce patří vedle protestu Jana Palacha nejen k nejlépe popsaným, ale také k nejlépe zdokumentovaným. Díky tomu je možné pokusit se odpovědět na otázku, jaká byla motivace Ryszarda Siwce, ale také dalších osob, které zvolili tuto formu odporu. Podle mého názoru nebyl jejich cílem protest sám. Ryszard Siwiec, Jan Palach a další se rozhodli pro obrovské utrpení a obětování vlastního života proto, aby otřásli druhými a přiměli je zamyslet se nad obludností zla, které je obklopuje, aktivně se postavit na obranu znásilněných hodnot. Tímto způsobem chtěli napomoci k oslabení diktatury, ale také změnit svědomí druhých. Z předmluvy Łukasze Kamińského

„A Franci kissé illetlen volt“ – Gudula walterskirchen

8.46 
Az udvarhölgyek diszkrét szemlélők, ám meglehetősen bőbeszédű, és mondhatni pletykás napló- és levélírók voltak. Így tudjuk meg írásaikból, hogy a császári ház tagjai olykor mennyire unták egymás társaságát, hogy a kis Franci, vagyis a későbbi Ferenc József milyen kedves, szorgalmas, de néha kissé illetlen gyerek volt.

Revolučné Rusko 1891 – 1991 – Orlando Figes,Igor Slobodník

18.95 
Britský historik nevidí ruskú revolúciu ako jednotlivú udalosť, ale ako storočný cyklus násilia a honby za utopickými snami. Zatiaľ čo iní historici sa zamerali na kataklizmatické roky tesne pred a po roku 1917, Orlando Figes zobrazuje oveľa širšie obdobie. Revolúcia mení formu a charakter, no stále si zachováva podobné idealistické ciele, od svojich počiatkov v hladomorom sužovanom roku 1891 až po svoj koniec a kolaps komunistického Sovietskeho zväzu v roku 1991. Figes rozoznáva tri základné fázy: Lenin a boľševici, ktorí prichádzajú s deštrukciou všetkého starého a zrodom nového systému, pričom toho obdobie ukončí až teror tridsiatych rokov; stalinistická generácia pochádzajúca z nižších tried, ktorá vytvorí pevné štruktúry sovietskeho režimu a svoju legitimitu utvrdí víťazstvom v druhej svetovej vojne; a generácia roku 1956 ovplyvnená odhalením kultu osobnosti a stalinistických zločinov, no stále považujúca revolučný zápal za liek na ekonomický úpadok a stratu lojálnosti voči režimu. Až do zániku sovietskeho režimu jeho vedúci predstavitelia verili, že pokračujú v revolučnom diele započatom Leninom. S autoritou a charakteristickým štýlom, ktorým sa preslávil už vo svojich predchádzajúcich knihách, prináša Orlando Figes pútavú a svojim spôsobom revolučnú zmenu pohľadu na jednu z kľúčových udalostí dvadsiateho storočia. Orlando Figes (1959) je britský historik, špecializuje sa na moderné ruské dejiny. Je profesorom histórie na Birkbeck College na Londýnskej univerzite. Autora siedmich kníh preložených do takmer tridsiatich jazykov preslávila najmä jeho monumentálna práca Ľudská tragédia, ktorá zachytáva ruskú revolúciu od konca 19. storočia až po Leninovu smrť. Napísal knihu o krymskej vojne, kultúrny dejinám Ruska venoval knihu Natašin tanec, k jeho ďalším známym knihám patrí Šeptom o súkromnom živote v Stalinovom Rusku. Revolučné Rusko je prvým prekladom Figesovej knihy do slovenčiny.

Turčianske Teplice – Zuzana Horníková

6.27 
Pod horami malebného Turca ukrytý, z hlbín zeme vyviera horúci prameň. Cestu k nemu už dlhé roky, čo sa na stáročia dajú vyčísliť, vyhľadávajú túžiaci po jeho blahodárnej liečivej sile. Svoj pokoj našla tu i viedenská grófka Elizabeth. Poďme sa spolu s ňou poprechádzať ulicami mesta, parkom a jeho zákutiam. Atmosféru starých pohľadníc oživil príbeh vpísaný do listov. Titul Turčianske Teplice - zo spomienok grófky Elizabeth je druhým z edície 24 titulov Dotyky minulosti. Majiteľ všetkých dielov si bude môcť po zozbieraní všetkých častí poskladať historickú fotografiu, ktorej časť je vždy na chrbte každého titulu z tejto edície.

Skalní Pantheon a přírodní park na panství Malá Skála v Čechách – Franz Ferdinand Effenberger

15.54 
Kniha Skalní Pantheon a přírodní park na panství Malá Skála v Čechách z roku 1828 od autora Franze Ferdinanda Effenbergera je průvodce a pomocník při poznávání jednoho z nejcennějších přírodních areálů s pomníky a souborem pamětních nápisů v Čechách. Romantickou úpravu krajiny prováděl v letech 1803–1832 majitel panství, textilní podnikatel Franz Zacharias von Römisch. V ruinách skalního hradu i ve volné přírodě nechal budovat pomníky a desítky oslavných nápisů pro co možná nejvíce mytologických, historických i současných hrdinů a osobností, vysazoval nové aleje a zušlechťoval krajinu. Vynikající překlad Vratislava Slezáka nabízí „poutníkům“ možnost, aby maloskalský panteon lépe poznali, a českým badatelům dává podrobně nahlédnout do myšlenkového světa romantismu.

Stručné dějiny českých zemí / L´Histoire des pays Tschéques – Jiří Pokorný,Petr Čornej

11.16 
Známý český historik a popularizátor historie vybral a poutavě napsal nejzajímavější příběhy z české historie od nejstarších dob po současnost. Kniha určená zahraničním turistům a studentům.

Kényszermunka, erőltetett menet, tömeghalál

6.45 
1944 kora nyarán a munkaszolgálatosokkal telezsúfolt marhavagonok magyar földről még Bor felé tartottak, mikor a Honvédelmi Minisztérium egyik előadója a szerződés aktacsomójára ráírta: ,,Az ügy az osztály részéről további intézkedést nem igényel." E mondat az egyik bizonyítéka annak, hogy a Borba kiszállított magyar munkaszolgálatosokat ? miként a második magyar hadsereget és a németországi ,,munkás-áttelepítésbe" vont, valójában az auschwitzi halálgyárba deportált vidéki magyar zsidók százezreit ? egyszerűen leírták. A magyar haza akkori hangos gazdái a hitleri Németország buzgó szolgálatában egyfajta gesztust gyakoroltak. Megszabadultak hatezernél is több, számukra felesleges magyar állampolgártól, majd ügyüket hivatalból ad acta tették.

Po stopách paroplaveb – Hubert Miroslav

7.06 
Pražská společnost pro paroplavbu na řece Vltavě založená v roce 1865, nynější Pražská paroplavební společnost – Prague Boats, provozovala osobní lodní dopravu až do 90. let minulého století sama, ovšem s výjimkou období mezi lety 1880 a 1888. V něm působily na Vltavě v Praze ještě dva na sebe navazující podniky, provozované nejdříve J. P. Parrauem a po něm M. Goldmannem. Byly sice nosností svého lodního parku ve srovnání s parkem pražské společnosti velmi malé, ale vznikem a způsobem provozu bezpochyby zajímavé a nakonec i efektivní. Protože se domnívám, že historie těchto podniků může být nejen zajímavá, ale pro četné provozovatele osobní lodní dopravy, kteří se na našich řekách objevili po roce 1990, i poučná, pokusil jsem se ji podat podrobněji než byla dosud popisována v rámci historie Pražské paroplavební společnosti. Události a doba doložené archivními dokumenty a novinovými zprávami byly ještě pro úplnost a plynulost děje doplněny událostmi pravděpodobnými. To se týká i dvou vlastních kreseb a doplňků na původních ilustracích.