Poézia
Spodný bod svetla – Ján Tazberík,Marián Grupač,Dušan Babjak
Ján Tazberík, poet, v roku 2012 ocenený výročnou cenou Slovenských pohľadov, autor básnických zbierok Pramene svetla, 1977, Rozpätie jasu, 1983, Interpunkcia svetla, 1990, Spod hladiny kameňa, 2012, sa tentoraz prezentuje zbierkou (vydal Spolok slovenských spisovateľov, 2014), ktorej vnútorné napätie osciluje medzi dvoma pólmi: na jednej strane je to tajomstvo bytia a smrti, na strane druhej hľadanie (i nachádzanie) blízkosti toho druhého v najrôznejších podobách a situáciách. Východisko, ktoré autor ponúka, je skôr ťaživé ako optimistické. Tragika človeka sa viaže s tragikou cesty k poznaniu. Pravdaže, básnik – na rozdiel od deduktívnych filozofických textov – nevyslovuje definície. Tazberíkove básne narábajú skôr s tušením bytia. Autor neraz nachádza príčinu problému v samotných slovách, ktoré akoby odopierali básnikovi možnosť odkrývania spomínaného tajomstva bytia a smrti. Ale v tom je aj paradox: napriek skepse, ktorú má autor voči slovám, ovláda ich na vysokej úrovni. Vyjadruje sa významovo jasne, dá sa hovoriť o presnom chirurgickom reze slova. Sú to básne, ktoré sú filozofiou života a smrti. Aj tam, kde autor píše o vzťahu k žene, si kladie bytostné otázky: kto som ja? Kto je ten druhý? Vieme to?
Pokrčené verše – Miroslava Dudková,Marta Činovská
V poetickej tvorbe Miroslavy Dudkovej (1979) cítiť jemný a citový aspekt. Poetka často ťažisko sústreďuje na obraz, ktorý druhotne vytvára pocit, inokedy autorka buduje priamo na pocitoch. Rada pracuje aj s náladami. Veľký priestor dáva všedným náladám dňa, niekedy reflexívnym, inokedy upozorňuje, že sú len povrchom, ktorý má svoje hĺbky. Spomeňme aj básne, ktoré sú príbehmi: často vedú od smútku, samoty, melanchólie k stretnutiu, láske, ale následne aj k chladu, zraneniu, a tak autorka konštatuje, že verná je len báseň. Poézia Miroslavy Dudkovej celkovo vytvára zápisy vnútorného sveta. Pominuteľné poryvy, city, nálady a pocity pretavuje do zvečnenej podoby básne, a tak ostávajú verné v oboch zmysloch tohto slova. Autorka je pôvodom z Nového Sadu, ale po štúdiu na Slovensku tu ostala aj pôsobiť. Knižne vydala poému Suchý rok (2003) a zbierku poézie Nahá myseľ (2009). Básne uverejňovala aj v časopisoch Vzlet a Nový život a dostala za ne viaceré ocenenia, počnúc cenami Literárneho Kežmarku v rokoch 1994 – 1997, až po cenu Maše Haľamovej v roku 2008. Zbierka je určená záujemcom o modernú poéziu.
Ember az embertelenségben – Endre Ady
Tvář se ztracenými ústy – Henri Michaux
Henri Michaux (1899-1984) je jedním z největších básníků dvacátého století. Jeho poesie je tvrdá, někdy až krutá. Michauxovy texty jsou jakoby vyryty do stromu, do vyschlé půdy, do kamene.Zároveň je však Henri Michaux úžasně vnímavý ke každému šumu, k hučení moře, větru, k zašustění křídel ptáka v letu, k chvějícím se listům stromu. Surové záznamy, jakoby ve stavu zrodu, skvrny slov, trsy slov, krystaly neologismů, neartikulované výkřiky, milostné vzdechy, zaříkávání, kletby, litanie. Jsme zde očitými svědky rozbíjení mýtů, dávných rituálů, drcení řeči, svědky nově vznikající kosmogonie. Nejen Michauxovy verše a texty v próze, ale i jeho kresby tuší, akvarely či vlastní kaligrafie, jimiž se pokusil proniknout za řeč, tam, kde slova nestačí, to vše je doslova nabité energií výbuchu sopky či supernovy. Michaux se snaží proniknout na samu mez vědomí, k „tajemství čisté existence“. S přesností laserového paprsku popisuje vjem po vjemu, prozkoumává nové, netušené prostory, odkrývá nové, dnes již zahlušené schopnosti člověka. Michauxova poesie je jedním z nejdůslednějších, a zároveň nejpodstatnějších pokusů evropské poesie dvacátého století o jiné vnímání, cítění a myšlení, o jejich proměnu, o proměnu těch nejzákladnějších zkušeností, o „odkrývání neznáma“, jak to pro poesii závazně postuloval již Arthur Rimbaud.
Od lásky k Lásce – Dagmar Čížová
Od lásky k lásce- téměř dvě stě básní ze setkání s Múzou, osmá lyrická sbírka bohumínské básnířky, podobající se předchozím, východní filozofií, setkáním a splynutím s přírodou, básně osvobozené mysli a svobodné duše, ženské zralosti a hrdosti člověka, básně- improvizace, ukazující cestu od náhodné lásky k lásce hluboké a lidské, k lásce s velkým L .
Vyznanie – Najkrajšie ľúbostné verše – Kolektív autorov
Hra s hadmi – Marián Milčák
V poradí ôsma básnická zbierka autora. Marián Milčák (1960) patrí k málo slovenským básnikom, ktorí cieľavedome a kontinuálne pracujú s najstaršími kultúrnymi odkazmi (mytológia, biblia). V slovenskom literárnom kontexte sa tak stal zdatným nasledovníkom Jána Buzássyho. V európskom priestore by sme mohli ako jeho inšpiračný vzor identifikovať hlavne tvorbu Zbigniewa Herberta, ktorého prekladal. Voľný verš Mariána Milčáka má zvláštnu poetickú, niekedy až prorockú dikciu. Jeho verše nezobrazujú, ale hlásajú, pričom autor v nich uplatňuje svoju nevšednú imagináciu a pozoruhodnú erudíciu. Súčasťou knihy je hodnotiaca štúdia, ktorej autorom je Ladislav Šimon.
Šifry – Juraj 8X
Viera v seba začína dôverou v iného. Vzťahy sa prelínajú a budúcnosť nesie pečať minulosti. Intuícia nás ženie stále ďalej. Zem je vesmírna loď, v ktorej všetci tvoríme posádku, i keď sa navzájom málokedy poznáme. Žena je prvopočiatok aj cieľ mužského konania. Autobiografická poézia plná ľudského poučenia.
txt.txt – Martin Kočiš
Santa Panica – Peter Macsovszky
Zbierkou básní komentuje situácie človeka v dnešnom fraktálnom svete. S využitím paródie a sarkazmu sa pred nami otvára svet absurdít, v ktorom sa autor vysmieva lacnému, ošúchanému a hlúpemu. Santa Panica je mestskou poéziou, vyrovnávajúcou sa s globalizovaným svetom, lokalizovaným jedincom, so samotou v tomto bezhraničnom európskom priestore a s pocitom nezakorenenosti.
Rty na sněhu – Vladimír Binar
Rty na sněhu Vladimíra Binara (* 1941) svým titulem ostře kontrastují s předchozí knihou básní Hlava žáru (2010), jež byla výrazně poznamenána šedesátými léty, jejich celkovou atmosférou, dějinnými proměnami a básnicko-uměleckými výboji. Sbírka Rty na sněhu, rozčleněná do oddílů (1969; 1970; Rty na sněhu) a dovršená polyfonním Rekviem, je vymezena léty 1969–1972, tedy obdobím po ruské okupaci: prostupuje ji dusivé ovzduší těchto několika let. V závěrečném Rekviem se města živých, metaforicky „lázeňská místa“, proměňují v města „mrtvých domů“, jejichž ulicemi bezcílně putují mrtvé stíny, vrhané měsíčním světlem. Ve sbírce se dějinné dění prolíná s milostným zmarem osudové lásky a s přírodou zasaženou týmž postupným zmrtvěním, není tedy prvoplánově komponována historicky, ale spíše vyznívá intimně, což však překvapivě kontrastně odhaluje a dovršuje až závěrečné symfonicky vystavěné Rekviem.
Odaát esik – Albert Zsuzsa
Mostani kötete hosszú évek kiérlelt, gondosan formált líratermését nyújtja. Nyitóciklusa megrendítő gyászmunka: búcsú a haldokló édesanyától, aki szerető és fáradhatatlan, odaadó életútjával transzcendens teremtő princípiummá lényegül. Az Odaát esik ciklus már kifele tekint a lírai én: egy teljes évkör természeti mozzanatait veszi vizsgálódás alá és beágyazódásukat a nagy egészbe. A következő, az Ebben a hűlő évszakban a számadás ciklusa: miként fogadható el, tölthető be az Istentől kapott szerep, és teljesítő rendelése. Albert Zsuzsa versvilágából szépség és hit tükröződik. A világ apró, tünékeny jelenségeire-teremtményeire való töretlen odafigyelése, bátor szembenézése az élet veszteségeivel mintát kínál.
Az etruszk utas – Hegyi Botos Attila
"Érzem, változóban a világ. / Lassan már semmi sem önmaga" - szól a versbéli etruszk ifjú, Aplu, népének és kultúrájának alkonyán. Váteszként egyszerre látja a dicső és harmonikus etruszk múltat és a közelgő pusztulást, a beolvadás előjeleit, ahogyan a magasabb kultúrát bekebelezi az alantasabb, ám potensebb "rumai". Hegyi Botos Attila versciklusaiban minden egyes etruszk versre egy mai magyar ifjú vallomása felel, aki felkerekedett, hogy vágyott Itáliájában, az archaikus emlékszilánkok közt nyomát lelje annak a bizonyosságnak, annak az időtlen aranykornak, amit évezredekkel korábban már Aplu is elsiratott. A versciklusok (idő-) utazásaiban Aplu a múltból tart a barbár jelenbe, a magyar ifjú pedig egy későbbi barbár jelenből utazik a múltba.
Cesta za hranice – Danka Šárková
Někteří lidé se radují z mála, jiným nestačí to, co mají. Jakmile přijde vážná nemoc, krize v práci nebo dokonce smrt, každý člověk svůj dosavadní život začne přehodnocovat. Pak teprve se vydá na úplně jinou cestu, na které hledá odpuštění jako Robert. Dokáže mu Jana, která nevěřila, že ta její cesta bude tak úžasná a plná zvratů, prominout jeho chybu? A jakou cestou se vydá Robertova krásná a mladá kolegyně Aneta, když přijdou vážné problémy ve firmě?
Blížence z krížnych ciest – Teodor Križka,Pavla Dvorska
Najnovšia básnická zbierka Teodora Križku by sa pokojne mohla nazývať aj Krížence z blížnych ciest. Nešlo by pritom iba hru so slovami. Konotácie oboch názvov totiž smerujú k znakovosti tejto knihy básní, ktorá je vlastne bratstvom, paralelou dvoch pohľadov na existenciálnu situáciu človeka. Zahŕňa dve básnické zbierky, ktoré by mohli vyjsť knižne aj samostatne, ale krížením či blížením obsahov sa vzájomne dopĺňajú a umocňujú. Obe totiž hľadajú dobro, pravdu, lásku, nádej na križovatkách ľudských osudov, kde sa pretína tradícia a moderna, egoizmus a altruizmus, ošklivosť a krása, no kde ide stále o to podstatné: o zmysel bolesti a námahy. Obe zbierky básní Lotor po pravici a Jedna ovca zo sta, zhrnuté v knihe Blížence z krížnych ciest, sú výsledkom logického vývoja básnikovej húževnatej práci na sebe samom. Knihu ilustrujú kresby brnianskej výtvarníčky Pavly Dvorskej, ktorá na svojich početných púťach do Santiaga de Compostela výtvarne zaznamenala staručké olivovníky – pamätníky modlitby chodidiel neustávajúceho prúdu pútnikov k relikvii jedného z Apoštolov – sv. Jakuba.
