Výtvarné umenie
Obrazy z dějin českého loutkářství
Kniha Obrazy z dějin českého loutkářství seznamuje čtenáře populárně naučnou formou s významným fenoménem české kultury - loutkářstvím. Bohatě obrazově vybavená kniha se zabývá jednotlivými úseky dějin českého loutkářství: vznikem loutkářské tradice v českých zemích, životem kočovných lidových loutkářů, rodinným a spolkovým loutkovým divadlem i výtvarnou podobou loutek a dekorací. Přední odborníci v oboru loutkářství v jednotlivých kapitolách přibližují srozumitelně a poutavě etapy, kterými české loutkářství ve svém vývoji prošlo. Dosud nepublikované historické obrazové materiály ze sbírky Muzea loutkářských kultur v Chrudimi i brilantní a hravé fotografie loutek z jeho fondů nabízejí odborníkům i milovníkům loutkového divadla ucelený vhled do dějin českého loutkářství a názorně ukazují, jak silně spoluutvářelo naši divadelní kulturu, bez ohledu na to, že nespravedlivě dlouho nebylo chápáno jako "velké umění". Tato kniha je přirozenou součástí jeho rehabilitace. Všechny kapitoly mají resumé v angličtině, popisky k reprodukcím jsou dvoujazyčné.
Zdeněk J. Preclík – Útržky života – Adam Hnojil,Zdeněk J. Preclík
Publikace představuje a shrnuje dílo sochaře Zdeňka J. Preclíka (*1949). Vedle Vladimíra a Mojmíra Preclíka jde o posledního z trojice českých sochařů nesoucích toto známé umělecké příjmení. Posledního, kterému chybělo zhodnocení. Pateticky lze zvolat - to nejlepší nakonec! Preclíkovy naprosto originální realizace z různých materiálů umělce řadí k významným autorům české postmoderny. Neotřelé přístupy vytvářejí z umělce demiurga, jenž nedává přednost hlučnému a prázdnému exhibicionismu. Preclík jako vynikající znalec řemesla zkouší hranice formy a námětů. Umělec navíc pracuje s kategoriemi, které nemusí být v českém prostředí zcela srozumitelné. Jeho projevy jsou torza, fragmenty a netradiční stylizační i klasické formy (dialogy evropského kánonu s orientálními a exotickými inspiracemi), jež pronikají mezerami velkorysé modernistické struktury. Součástí knihy je sochařův vlastní životopis a výběrový katalog díla.
Josef Achrer – Marcel Fišer,Martin Dostál
Umění jako symbol a dekorace – Petr Šámal,Roman Prahl
Tato kniha poprvé v české odborné literatuře soustavně pojednává sochařskou i malířskou výzdobu reprezentačních staveb Prahy. Ukazuje, že socha i malba byla tradičně uznávaným partnerem architektury a že bohatství výzdoby staveb rostlo s rozvojem stylů vrcholného a pozdního historismu i se secesí. Bez figurální výzdoby se neobešla ani pozdější reprezentační architektura: Znázorňovala publiku společenské postavení a ideje jejích budovatelů i jmenovité poslání staveb. Kniha se zaměřuje na stavby veřejné v širokém slova smyslu. O koncipování reprezentační architektury rozhodovali její objednavatelé a příslušné výsledky byly ovlivněny mimo jiné vzájemným soubojem architektů i dekoratérů, veřejnou diskusí a regulací výstavby ze strany magistrátu města. K bohatství umělecky dekorovaných staveb přispěly existence historicky samostatných měst Prahy i mohutný rozvoj jejích předměstí. První, nejobsáhlejší část knihy je uspořádána podle poslání staveb a sleduje, jak jejich sochařská i malířská výzdoba napomáhá sdělovat jejich poselství. Druhá část se soustředí na pražská sídla finančních ústavů, které obohatily ikonografii figurální výzdoby o některé motivy, své budovy pojímaly zvláště reprezentačně a svým působením stály za celkovým rozvojem tehdejší pražské architektury. Třetí část knihy shrnuje poznatky o strategii a programech figurální výzdoby reprezentační architektury. Týká se zejména hlavních prvků figurální výzdoby - typických míst jejího uplatnění i bohatství zobrazovaných motivů. Závěrečná část pojednává umělecké dekorace z hlediska jejich autorů. Nabízí přehled vůdčích sochařů i malířů a zdůrazňuje podíl architektů na konceptu figurální výzdoby. K autorům této knihy: Roman Prahl (*1949) je profesorem v Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Zabývá se hlavně výtvarným uměním od konce 18. do počátku 20. století. Publikoval časopisecky i knižně množství prací z tohoto období a byl rovněž autorem mnoha souvisejících výstav. Patří po řadu let k pořadatelům mezioborových sympozií k české kultuře 19. století v Čechách a editorům jejich sborníků. Koncipoval několik významných kolektivních monografií, na nichž se jako autor podstatně podílel. Patří k nim zejména "Mnichov-Praha. Výtvarné umění mezi tradicí a modernou" (2012), "Grafika v Praze 1800-1830 a Josef Bergler" (2007), "Umění náhrobku v českých zemích 1780-1830" (2004), "Prag 1780-1830. Kunst und Kultur zwischen den Epochen und Völkern" (2000) a "Volné směry. Časopis pražské secese a moderny" (1993). Petr Šámal (*1977) působí v pražské Národní galerii a v Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky. Zabývá se výtvarným uměním i architekturou 19. století a počátku 20. století. V posledních letech se soustřeďuje k vizuální kultuře Prahy. Na toto téma publikoval řadu článků a studií. Je editorem a spoluautorem vícedílné knižní edice o domech jednotlivých částí Prahy a o jejich výzdobě. Ta začala vycházet v roce 2006 a je české kulturní veřejnosti již dobře známa.
Jana Farmanová – Kolektív autorov
Jana Farmanová patrí k výrazným predstaviteľkám súčasnej slovenskej maľby. Narodila sa v roku 1970 v Nitre, v rokoch 1989 – 1996 študovala na Vysokej škole výtvarných umení v Bratislave. V tvorbe sa venuje figurálnej a portrétnej maľbe. V centre jej záujmu stoja nehmotné a individuálne skúsenosti z každodenného života, medziľudských vzťahov a náhodných stretnutí. Publikácia Jana Farmanová predstavuje výber z jej tvorby od roku 2000 po súčasnosť. Bohatú obrazovú časť dopĺňajú texty kunsthistorika Petra Vaňousa, spisovateľky Evy Borušovičovej, poetky Mily Haugovej a profilový rozhovor teoretičky umenia Ivany Moncoľovej s Janou Farmanovou. Kniha je v slovenskom a v anglickom jazyku.
Ďáblova zahrádka aneb Přírodopis strašidel – Josef Váchal
V nakladatelství Paseka již druhé (první 1992) vydání reprintu Váchalova originálu z roku 1924. Toto období patří k umělcovým nejplodnějším. V roce 1924 dokončil mimo jiné nástěnné malby v Portmanově domě v Litomyšli a vydal svou nyní nejpopulárnější knihu, Krvavý román, v jehož závěru již je pevně rozhodnut začíti práci lepší a důstojnější - Postylu kacířskou. Přírodopis strašidel je formálně ironizací a parodizací dobově významného vědeckého encyklopedického díla, Brehmova života zvířat, mapuje však svět zcela odlišný, svět vnitřního autorova vědomí a podvědomí. Josef Váchal (1884-1969), významný malíř, grafik, řezbář, spisovatel a filosof, jeden z nejoriginálnějších českých umělců a myslitelů 20. století. Nejvýznamnější částí Váchalova díla je tvorba knihy jako uměleckého artefaktu. Své knihy vydávané v počtu jednoho až dvaceti pěti výtisků sám psal, sázel, doprovázel vlastními dřevoryty, vázal i prodával. Jeho nejznámější knihou je Krvavý román (1924).
Universa – Klokočková Lenka Kahuda
Publikace grafických příběhů UNIVERSA navazuje na knihu ZVÍŘE V NÁS realizovanou roku 2011 z grantu AVU. Ediční řada E.S.A.K. vznikla jako prostor pro současnou mladou kresbu studentů vysokých uměleckých škol. Koncepcí projektu je vytvoření souboru vizuálních příběhů od šesti mladých autorů, studentů vysokých uměleckých škol, kteří se ve své tvorbě věnují kresbě. Soubor se skládá z cyklů kreseb a grafik, které citlivě zachycují individuální výpověď na dané téma. Tématem nové knihy bylo univerzum, člověk jako součást vesmíru, vesmír v nás i vesmíry menší než my, ty, které nevidíme. Příběhy neobsahují text, jako tomu bývá u tradiční formy komiksů. Autoři se více zaměřili na výpověď obrazem. Přesto jsou k příběhům autorské anotace v úvodu knihy. Ve vizuálním vyprávění záleží především na nápadu, technice zpracování, emoci a názoru, který autor sděluje „diváku-čtenáři“.
Milostné koláže – Bohumil Sláma
Autorův literární pokus o naplnění principu jednoty v různosti, který podle jeho názoru platí v umění obecně. Po vzoru modernistických malířů a architektů si tvůrčí prostor zúžil na "minisoubor minipovídek", současně ho však do jisté míry rozšířil použitím originální metody koláží. Různost prezentuje obsahovou pestrostí a formálními oscilacemi od vzrušujících literárních obrazů po novely s jasnou ideovou pointou. Jednotu prezentuje snahou o udržení linie obsahových (vývoj mužské erotiky a sexuality v průběhu života, v atmosféře českého komunismu a postkomunismu) a stylových (vývoj od lyričnosti k prozaické deskriptivnosti) posunů, dále pak víceméně konstantní lakoničností, přesností, výstižností a čtivostí textu, v neposlední řadě i jeho věrohodností a nevtíravým etickým nábojem.
Mnichov – Praha – Taťána Petrasová
Práce Mezi Mnichovem a Prahou: umění 19. století, která je dílem kolektivu autorů vedených Taťánou Petrasovou a Romanem Prahlem, se zabývá jednou z evropských metropolí, které v 19. století formovaly české umění. Po silném vlivu Vídně, vedle Říma a před zásadním příklonem k Paříži oslnil Prahu příklad rychle se rozvíjejícího Mnichova, hlavního města Napoleonem I. založeného bavorského království. Kulturní politika rozsáhlé podpory umění získala Mnichovu označení „město umění“. Tuto koncepci všestranné podpory současného umění se snažila přenést Společnost vlasteneckých přátel umění, zakladatelka naší první veřejné obrazárny, na Prahu jako staré rezidenční město českého království. V devíti kapitolách je tedy podána historie uměleckých styků Prahy a Mnichova od počátků 19. století do prosazení secese na pražských výstavách spolku Mánes v letech 1897–1902.
Deník v dopisech – Gogh Van Vincent
Kniha je jedinečným pokusem o rekonstrukci životního a uměleckého příběhu Vincenta van Gogha, jedné z vůdčích postav moderního malířství.Jejím editorem a autorem zasvěcených komentářů k dopisům je přední světový znalec umělcova díla Jan Hulsker (1907–2002), který zároveň pro tento svazek vybral a chronologicky uspořádal přes 200 reprodukcí kreseb, maleb a skic vztahujících se k jednotlivým obdobím van Goghova života. V této edici vyšli např. Frida Kahlo, Paul Gauguin či Motocyklové deníky Ernesta Che Guevary. Z nizozemského originálu přeložila Petra Schürová.
Umelecká kartografia v strede Európy – Art Cartography in the Centre of Europe 1960-2011 – Lucia Gregorová,Daniela Čarná
Medzinárodný výstavný projekt MAPY / MAPS (Umelecká kartografia v strede Európy 1960-2011) prezentuje známe, menej známe aj doteraz nevystavené diela autorov tvoriacich v 60. a 70. rokoch 20. storočia v oblasti konceptuálneho umenia a land-artu, v 80. rokoch aj v maľbe a fotografii, reflektuje neo-konceptuálne tendencie objektu a inštalácie v 90. rokoch 20. storočia. Výberovo predstavuje aj mladú generáciu autorov, ktorí mapu a princíp mapovania, sietí, ciest, myslenia a výskumu pomocou mapy často využívajú ako metaforu samotnej tvorby diela. Mapy sa stali v umení uplynulých päťdesiatych rokov dôležitým nositeľom kultúrnych významov ako médium utopických vízií, mentálnych archeológií, futurologických projektov či projekcií teritoriálnych alebo politických frustrácií. V umeleckohistorickej sonde výstava sleduje na "mape" diel viac ako päťdesiatich autorov vzťah umelcov ku každodennej realite, počnúc prelínaním umenia a života v neoavantgardných tendenciách 60. rokov až po priamočiaru manifestáciu života v umení umožnenú novými médiami. Mapuje kartografické interpretácie na slovenskej výtvarnej scéne v konfrontácii s vybranými dielami autorov z ostatných krajín V4: Česka, Poľska a Maďarska. Výstava je zostavená chronologicky, a zároveň tematicky. Na predstavených dielach možno sledovať uvažovanie umelcov o hraniciach, obmedzeniach, spôsoboch ich virtuálneho slobodného prekračovania či redefinovania, zmenách mierky či pozícií štátov a kontinentov. Autori a autorky v mapách zaznamenávajú svoje zážitky z fyzickej prítomnosti v krajine a orientácie v mestskom či prírodnom teréne. Umelecké mapy sú však aj nástrojom subjektívnych mentálnych kartografií. Metaforická podstata mapy poskytuje nekonečné možnosti vyjadrovania v tvorivých systémoch individuálnych mytológií, hľadanie stratených rajov, objavovanie bájnych a zakladanie nových krajín, či snívanie o vesmíre. Každý z autorov vyznačuje svojím zápisom predovšetkým vlastné súradnice na mape. Katalóg je koncipovaný ako atlas umeleckých máp s odkazmi, témami a návodmi na ich kritické čítanie.
Milan Pagáč – Ivan Jančár
Majerník Cyprián – Zsófia Kiss-Szemán
Cyprián Majerník je mimoriadny fenomén v slovenskom maliarstve medzivojnového obdobia a výnimočná osobnosť pôsobiaca v oblasti výtvarného umenia. Sila jeho tvorby tkvie v v nevídanej autenticite výpovede umelca a človeka. Jeho portréty, obrazy postáv a motívy pútnikov, jazdcov, cirkusantov, vojakov - reprezentujú pocit bezútešnosti a smútku, ktorý autora premkol najmä na konci jeho života.
Ladislav Guderna – Lietajúca ryba
Myslíte si, že ryba nedokáže lietať? O opaku vás presvedčí výstava výtvarných diel svetoznámeho umelca Ladislava Gudernu. Tento uznávaný umelec slovenského pôvodu svojou tvorbou výrazne ovplyvnil myslenie ako na domácej, tak i zahraničnej výtvarnej scéne. Výstava maliarskych prác s výstižným názvom: Lietajúca ryba, magický svet Ladislava Guderna sa uskutoční od 25. novembra 2011 do 22. januára 2012 v Galérii mesta Bratislavy. „Výstava sa koná pri príležitosti 90. výročia umelcovho narodenia a je už dvanástym pokračovaním umeleckého projektu Henkel Slovensko Slovensku, ktorý úspešne už od roku 1999 zastrešuje spoločnosť Henkel Slovensko", povedal Juraj Lackovič, otec myšlienky projektu. Kurátorkou výstavy a autorkou publikácie o živote a diele Ladislava Gudernu je Zsófia Kiss-Szemán.
Jozef Srna – Roman Popelár
Jozef Srna ml. (1979) patrí k popredným predstaviteľom mladej slovenskej maľby. Je absolventom Vysokej školy výtvarných umení v Bratislave (2004, prof. Rudolf Sikora). Maliarske napredovanie autora ovplyvnilo viacero pedagógov: okrem Ruda Sikoru hlavne prof. Ján Berger a doc. Antonín Střížek na Akadémii výtvarných umění v Prahe. Často ho označujú pojmom klasický maliar, čo však na poli aktuálneho slovenského umenia môžeme považovať za klišé. Má rád historickú maľbu, predovšetkým tvorbu F. Goyu, W. M. Turnera či E. Delacroix. Jeho rukopis je na našej výtvarnej scéne nezameniteľný.Tvorbu charakterizuje viacero tém a výrazových polôh. V krajinomaľbách, ktoré sú verejnosti asi najznámejšie, prechádza od lyrických výjavov, cez tzv. neo-impresionistické, po náladové – výrazovo expresívne. V posledných rokoch sa stala súčasťou krajiniek osamelá postava, kráčajúca alebo hľadiaca do neznáma. Jej umiestnením do obrazu autor odkazuje k pocitu existenciálnej prázdnoty. Inú líniu predstavujú zložité figurálne kompozície monumentálnych rozmerov zamerané na aktuálne sociálno-spoločenské dianie. Mnohé z týchto obrazov sú nositeľmi dôležitého znaku: vízie apokalypsy. Zatiaľ čo v štádiu kresieb a skíc pôsobí dej hravo a bezstarostne, vsadením do farebnej atmosféry plátna sa prostredie radikálne mení: nepokoj, napätie, chaos, tušené očakávanie konca bez možnosti nového začiatku. Tretím námetom sú ľudia na periférii mesta, akoby odcudzení od sveta. Osamotení v zmysle sociálnom, spoločenskom, duchovnom.Je jedno, či autor zobrazuje izolovanú krajinu, figurálnu kompozíciu, alebo osamelú postavu. Na báze pozadia je už vopred vytvorená atmosféra odlúčenosti, pohľady postáv často zachytávajú smútok, anonymitu, spoločenský chlad, neosobnosť. V tomto bode autor pokračuje v maliarskej tradícii svojho otca – Jozefa Srnu st.: bez príkras zachytáva okolitý svet a spoločnosť, ktoré sa rokmi menia, človek však zostáva nezmenený.Obrazy sú charakteristické budovaním deja – drámy prostredníctvom svetla, kontrastom historickej atmosféry a aktuálneho spoločenského diania s akcentom na globálne témy alebo lokálne problémy. To je základná os, na ktorej sa pohybuje od čias štúdií do dnešných dní.
Rafani – Rafani
Obrazová a textová monografie Rafani přibližuje způsob myšlení, obsahové zaměření a formální postupy kontroverzní umělecké skupiny Rafani v první etapě jejich existance (2000-2006), která se uzavřela rozhodnutím veřejně nekomunikovat. Publikace obsahuje také rozhovor s Rafany, seznam jejich akcí, výstav a přednášek a životopisy všech členů skupiny. Česko-anglické vydání.
Alfons Mucha – Slovanská epopej – Karel Srp,Lenka Bydžovská
Výpravná velkoformátová publikace vydaná ku příležitosti výstavy konané ve Veletržním paláci představuje monumentální dílo Alfonse Muchy. Tematické rozpětí Slovanské epopeje sahá od působivých představ slovanského dávnověku a uctívání pohanských božstev, přes znázornění historicky doložených událostí, důležitých především z myšlenkového a kulturního hlediska, až po závěrečnou vizi duchovního významu Slovanstva pro celé lidstvo. V deseti plátnech se Mucha zabýval českými dějinami: „česká epopej“ představovala ideovou osu celého díla. Mucha kladl důraz na husitství a Jednotu bratrskou, tedy etapu, kterou v souhlase s Františkem Palackým, Ernestem Denisem, Jaroslavem Bidlem a Tomášem Garriguem Masarykem považoval za nejvýznamnější.
František Skála – František Skála
František Skála (1956) je vizuální umělec, jehož práce přesahuje hranice výtvarného umění do oblasti architektury, filmu, divadla, performance, hudby, literatury (poezie skrytá obvykle pod pseudonymem, v rámci tajné organizace B. K. S.), komiksu Velké putování Vlase a Brady (1989), fotografický seriál Skutečný příběh Cílka a Lídy (2007), skvělé jsou jeho ilustrace, dnes už desítek knih. Od počátku osmdesátých let se věnuje tvorbě pozoruhodných objektů, soch a instalací, jež představil na více než padesáti samostatných a sto padesáti kolektivních výstavách. Jeho vztah k materiálům, se kterými pracuje, je naprosto svobodný, hobra má u Skály stejnou výrazovou hodnotu jako zlato, umělá hmota jako kararský mramor, železná vata jako lístky dřišťálu. Charakteristická je dokonalá řemeslná zručnost, s níž díla zpracovává. Skála respektuje věci, tvary, vztahy, události, procesy, ne modely, skrze něž jsme si navykli jim rozumět. Pro něho je svět stále nezpracovaný. Kniha František Skála je volným pokračováním monografie, která vyšla k výstavě v Rudolfinu v roce 2004, a také jí začíná, končí v současnosti. Jde o autorskou knihu, promyšlenou koláž textů od autorů z různých oborů, textů Františka Skály a více než čtyř set reprodukcí. Vířivá, typografická kreace s originální obálkou vychází v česko-anglické verzi.
Střížek – Martin Dostál
Výpravná obrazová monografie malíře Antonína Střížka. Atraktivní kniha má šanci zaujmout nejen milovníky umění, ale i ty, pro něž je současná tvorba "španělskou vesnicí". Autor totiž vychází z nejlepších tradic klasického malířství. Střížkovy obrazy originálně zachycují tradiční motivy krajin, města či zátiší, v obrazech je rovněž cítit autorův obdiv ke starým dopravním prostředkům, stejně jako příjemný nádech romantismu a nostalgie.
Jiří David – Stanislav Diviš … probatum est – Martin Dostál
Pro tuto publikaci, která vychází u příležitosti výstavy v Galerii Miroslava Kubíka v Litomyšli, byla dána dohromady dvojice umělců, která je patrně nejvýrazněji spojována s nástupem postmoderny v Čechách v polovině 80. let minulého století. Publikace, nazvaná latinským výrazem ….probatum est, což znamená ...je vyzkoušeno, dokázáno, přináší díla obou umělců z různých časových period v rozmezí od 80. let až do současnosti. Jiří David a Stanislav Diviš patří k nejrenomovanějším domácím vizuálním tvůrcům, kteří v různých fázích své kariéry zaznamenali nemalý ohlas i v zahraničí.
Čestmír Suška – Jiří Olič
Velká monografie sochaře Čestmíra Sušky postupně uvádí jednotlivé etapy celého jeho dosavadního díla - od výtvarných a studijních počátků, přes studium na Akademii výtvarných umění v Praze a členství ve skupině Tvrdohlaví, tvůrčí pobyty v USA a založení vlastního sochařského studia Bubec. Zvlášť zvýrazněno je zatím poslední období Suškovy tvorby, které je ve znamení monumentálních svařovaných skulptur, přetvářejících dosloužilé cisterny a podobné industriální objekty. Editor: Jan Dvořák, texty: Jiří Olič, Čestmír Suška, David Vávra a Jan Dvořák. Česky, anglické resumé.
Adolf Wölfli – Stvořitel univerza – Adolf Wölfli
Švýcarský umělec Adolf Wölfli (1864-1930) byl celoživotní outsider, sirotek, nádeník a pomocný dělník, který během třicetileté internace v ústavu pro choromyslné přetvořil svoji životní mizerii v gigantické syntetické dílo čítající na 25 000 stran textů, kreseb, koláží a hudebních i číselných záznamů. První česká monografie autora, který je dnes považován za nejvýznamnějšího tvůrce art brut a za stvořitele jednoho z nejpozoruhodnějších děl 20. století obecně, zahrnuje všechna období jeho výtvarného i literárního projevu. Obrazová část knihy akcentuje detaily z kreseb a koláží, které dovolí lépe proniknout do labyrintu Wölfliho univerza vystavěného na jeho osobní mytologii. Po úvodních textech a životopise Adolfa Wölfliho, sestaveném z autobiografických úryvků jeho spisů a z lékařských záznamů, se čtenář nejprve seznámí s Wölfliho reálným Krátkým životopisem, který sepsal po svém nástupu do psychiatrické léčebny ve Waldau. Po prvních, ještě černobílých kresbách, představí kniha obrazové i písemné ukázky z eposu Od kolébky ke hrobu, v němž autor formou cestovního deníku líčí své vyfabulované nádherné dětství, objevuje svět a vytváří jeho inventář. V následujících Zeměpisných a počtářských sešitech opanovává celou Zemi a expanduje do vesmíru. Jeho "Obří Stvoření Svatého Adolfa" je pak opěvováno v Sešitech písní a tanců, kde je hudba převedena do formy abstraktních zvuků proložených číslicemi, a vrcholí jeho osobním rekviem - Smutečním pochodem. Kniha zahrnuje také ukázky výtvarných děl, které Wölfli vytvářel na prodej a jež ho jako první proslavily v uměleckém světě. Závěrečná část monografie obsahuje texty od předních znalců Wölfliho díla, kteří dešifrují jednotlivé aspekty jeho tvorby, soupis reprodukovaných děl, seznam výstav a bibliografii.
Chvála ciceronství – Kolektív autorov
Tradice "ciceronství" v Itálii a především v Římě 18. století, kde učení a výřeční průvodci doprovázeli aristokratické návštěvníky a přímo před uměleckými díly jim přibližovali jejich estetické vlastnosti a zprostředkovávali jim jejich prožívání, je stále živá i v moderním dějepisu umění. Dokladem je přístup celé řady soudobých historiků umění, například Michaela Baxandalla, Francise Haskella či Daniela Arasseho, kteří v novém světle a v nových souvislostech ukázali díla všeobecně známá a mnohok rát viděná. Jejich dialogy s díly i diváky a čtenáři právem připomínají společenské a zábavné formy zprostředkování uměleckých děl, jaké byly běžné v dobách před historismem a vědeckým pozitivismem 19. století. V našem prostředí je určitý návrat k "c iceronství" - tedy k pozornému prohlížení uměleckého díla a dialogické interakci s ním - spojen s osobností profesora brněnského Semináře dějin umění Jiřího Kroupy (*1951). Podle jeho názoru by historikové umění měli namísto pseudo-učeneckého odborné ho jazyka, srozumitelného mnohdy jen jim samým, více objasňovat a zprostředkovávat a stejně jako výmluvní římští erudité 18. století vnášet do rozprávění o uměleckých dílech nejen svůj vlastní, částečně subjektivní pohled, ale i nesporné potěšení z b ezprostředního styku s nimi.