Poézia
Stanice – Peter Mišák,Ondrej Nagaj
Peter Mišák, známy spisovateľ, básnik, publicista a redaktor vydal doteraz 10 kníh poézie, prózy, povestí a iných žánrov. Na sklonku roka 2013 obohacuje slovenskú poéziu majstrovskou a názvom príznačnou zbierkou Stanice. Básnik dvíha motívy a lyrické reflexie, ktoré sa konotačne odvíjajú od významovej podstaty samotného veľa značiaceho slova stanica a novátorsky nadväzuje na asociácie veľkých básnikov, najmä stále inšpirujúceho Laca Novomeského. V štyroch častiach zbierky (Stanice, Stamodtiaľ a tam, Stanica v noci, Pasažier) vskutku cítime dych vlaku života, veď básnik si svojou krajinou poézie nesie Novomeského zápis Sedem miest prejdeme a devätoro riek/ na vlakoch premnohých s jediným životom... až sa nám zdá, že vlak tak mnoho vecí neunesie. Peter Mišák sa zbierkou súčasne zrelo a dôstojne vyrovnáva so svojimi básnickými vzormi a poeticky vyslovuje generačné poznanie nás pasažierov vlaku, ktorý prechádza naším bytím po koľajniciach z dvadsiateho storočia do neznáma, krajina tíchne/ za vlakom./ Len poliam/ sa ešte/ chvejú slabiny. Pasažier, s ktorým sa generačne stotožňujeme, je tu s nami, celý čierny./ Bez dovolenia,/ bez lístka na perón./ Sám sebe/ proti srsti/ a bez dlhých rečí,/ Jednou nohou/ stále na stúpadle vozňa/ vlaku, čo práve odchádza.
Vrstvenie – Roman Beňo
Knižný debut mladého básnika, laureáta viacerých celoslovenských literárnych súťaží je poetickým vrstvením vnemov, metafor, sentencií, vrstvením s premyslenou kompozíciou, rúfusovsky presvedčivým jazykom a jasným, láskavým, lež zavše i krutým posolstvom: sviatočný otec / sa vpil do všednej krčmy / na osirelo dvore / si deti pokopávajú / jeho sklenené srdce / zo dna bezohľadne vytriasli / jedinú zaplatenú slzu / v hrudi zvýšil kúsok miesta / na sekeru...
Spisy VI – Básně – Jorge Luis Borges,Eva Pelánová Blinková
Do 6. svazku Borgesových Spisů byly zařazeny vůbec první překlady Borgesovy poezie do češtiny. Kniha obsahuje tři sbírky: autorovu nejoblíbenější sbírku Tvůrce ze 60. let a dvě sbírky z 80. let, Atlas a Spříseženci. Spojení krátkých prozaických textů – mini-esejů a mini-povídek – a básní ukazuje čtenáři dosud neznámou tvář tohoto argentinského tvůrce.
Maják a sirény – Jindřich Jinoch
Sbírka Maják a sirény je mladá, melancholická, moderní a snová. Autor dává čtenáři prostřednictvím svých básní neohroženě nahlédnout do jeho vlastních pocitů a představ, předkládá mu své srdce téměř doslovně. Básně Jindřicha Jinocha jsou povětšinou milostné, svojí veskrze originální lyrikou a možná až přehnanou ublíženou melancholií se obrací k ženám svého života, ke svým sirénám. Autorovi rozhodně nelze upřít cit pro rytmus a schopnost neotřelé, ale až omračujícím způsobem vypovídající metafory. Ve své debutové sbírce bere čtenáře do snové, někdy bezútěšné krajiny slovních přemetů, vnitřních i vnějších démonů a citových tornád. Jeho básně mají unikátní jazyk, ve kterém se snoubí velká slova a občas archaismy s drtivou chladnou všedností a skřípavými neologismy. Kniha Maják a sirény je trochu uplakaná, ale laskavý čtenář rád odpustí vzhledem k jejímu vytříbenému jazyku a čistotě emocí. Jindřich Jinoch je bezesporu talentovaným mladým básníkem. Jeho kniha je bolestivě upřímná a ve své zamotané hře se slovy syrová. Na jejích stránkách se kouzelným způsobem potkává naivita a nezralost s jistou dávkou životní moudrosti a sebeironie. Autor s uchvacující lehkostí tančí na hranici kýče a úspěšně se mu vysmívá, když velkým silným slovům dává nové významy poukazováním na jejich nízkost.
Komponent – Ondřej Lipár
Sbírka Komponent Ondřeje Lipára (1981) vypovídá o rozežrání všedností, o úmorném střídání dní bez obsahu, o snesitelném a dostupném odžívání a strachu ze selhání. Ale jen do té doby, než zespod vyvřou utajené děje, které na zdánlivém poklidu regálového života boy meets girl parazitují jako lákavá, dusivá sněť a zanechávají na něm stopu zápasu. Ondřej Lipár (1981) se narodil a žije v Praze. Na Fakultě sociálních věd UK vystudoval marketingovou komunikaci a PR a mediální studia. Pracuje jako editor v časopise, působí také jako fotograf. Jeho první sbírka Skořápky vyšla v roce 2004.
Básně 3 – Jonáš Hájek
Třetí básnická kniha Jonáše Hájka, který patří k nejvýraznějším básníkům současné mladé generace, neohromuje mladistvým sebevědomím ani na odiv vystavovanou suverenitou. O každé ze zařazených básní je však možné říci, že představuje zvládnutý tvar, každá má vlastní výraznost, zřetelnou, osobitou ražbu, při jaksi samozřejmém – a u Hájka už vzhledem k dřívějším sbírkám nepřekvapujícím – ovládání básnického řemesla. Hájkovo vidění demaskuje prázdnotu a odcizení, někdy s ironií nebo smutkem, vidoucí však zůstává nevydělujícím se účastníkem. „Kde jsem byl, když propukl kaštan? / V nějakém muzeu. Jenom těžká taška / byla mou kotvou: pouliční křižník. // Tady narozen, tři metry níž umřel. / Mistrovy šachy, brýle, ba co hůře, / nepříjemná baba u zdi. Tvá bližní.“ Pokud básník připojuje „komentář“, třeba právě ironický (s ironickým patosem? ale je to ironie, nebo soucit? obojí?), pak ve zkratce povyšující situaci, dodávající banalitě přesah. „Personál musí poponést / šťastlivce, umáčené od piva. / Tak láska je to, co jest, / a smrt to, co přebývá.“ V několika básních Hájek odkazuje k reálným historickým či víceméně současným postavám nebo je nechává promlouvat (Karel Purkyně, Josef Suk v Rize, Jan Kubiš na ochozu, Jaroslav Seifert, obdobně, i když méně explicitně Alles prüfe der Mensch, Třeboň) nebo pracuje s dobově-historickou aluzí (Leningrad 1961). Horizontální rozměr, o nějž tyto básně sbírku obohacují, má význam ve více rovinách, a to nejen jako svého druhu ukotvení a nejen jako odkaz k živé minulosti. Jonáš HÁJEK (* 12. listopadu 1984 v Praze) vystudoval hudební vědu na Filozofické fakultě UK v Praze. Pracuje jako redaktor v hudebním nakladatelství. Vydal sbírky Suť (Fra 2007), Vlastivěda (Fra 2010) a Básně 3 (Triáda 2013). Za sbírku Suť získal v roce 2007 Cenu Jiřího Ortena. Žije v Praze.
Niečo ako láska, niečo ako soľ – Ján Zambor
Csatolmány – Béla Markó
Lucent – Zuzana Husárová
Husárovej predošlý projekt liminal bol rázne rafinovaným a inovatívnym ženským vkročením na pole slovenského experimentu, ktorý okrem iného obohatil o zahraničné inšpiračné okruhy. Lucent autorkinu pozíciu potvrdzuje. Obe knihy vytvárajú premyslený časopriestorový celok – od farebnej cesty časom, ktorá bola zakotvená v pevnejších tvaroch, sa dostávame do temného beztiažového priestoru, zažívame pocit bezčasia, a to nielen v zmysle virtuálnej reality. Obe knihy sú ukážkou kongeniálnej jazykovo-vizuálnej symbiózy autorky a grafičky Amalie Roxany Filip. Kniha predkladá ironicko-mrazivé trans-odkazy k hyperaktuálnej post-prítomnosti, v ktorej nemá zmysel uvažovať o anachronických dualitách typu subjektívne - objektívne, minulé – súčasné či emocionalita – racionalita, nakoľko jednotlivé zložky nie sú iba rovnocenné, ale priam totožné. Slová, syntagmy a vety, produktívne a funkčne prestúpené novotvarmi a presahmi rôzneho druhu, vrátane hravo spoločensko-kritického, sa preskupujú a trieštia nie v dôsledku toporného, falogocentrického úsilia o vynájdenie inovatívneho jazyka, ale preto, že v takej podobe tvoria prirodzenú súčasť sveta a prežívania autorskej subjektky. Že sa tak zároveň spolupodieľajú na ráznom vývinovom posune našej poézie, je vedľajším a pre ňu cenným efektom. Derek Rebro
Rypáky v koryte – František Malec
Lom – Martina Blažeková
Slovenská básnířka, dlouhodobě žijící v Čechách, Martina Blažeková (1982) se v debutu s názvem Lom představuje jako mimořádně citlivá observátorka detailů fascinujícího světa i jako umanutá hledačka jeho přesných pojmenování. Básně ve slovenštině i v češtině. Martina Blažeková (1982 v Bratislavě) vystudovala tvůrčí psaní a redakční práci na Literární akademii Josefa Škvoreckého v Praze. V současné době je doktorandkou komparatistiky na FF UK, kde se věnuje české a slovenské poezii. Básně dosud publikovala např. v revui Rukopis, v Hostu, Souvislostech a v A2. Píše také prózu. Tři její básně byly přeloženy do italštiny a publikovány v antologii Sei poeti cechi (2011). Žije v Praze. Píše slovensky a česky.
Dnem dne – Pavla Vašíčková
Druhá básnická sbírka Pavly Vašíčkové je plná hříček se slovy, s jejich hranicemi, s obzorem řeči a vzlety do bezmeznosti: Jelikož čteme písmena, ale ne vždy myšlenky, píšeme písmena, ale ne vždy činy, létáme na nebi, ale ne v něm. Cítíme přiléhavý tlak snů, mléčné objetí mlh. Neznajíce sytost hladu hladovíme sytostí, celý svět hladoví sytostí. Zbídačeni vědomostmi, obtěžkáni zkušenostmi, než se ve vzdálení budeme ještě více vzdalovat, budeme se muset rozhodnout, zda stát, nebo jít. Propast důvodů. Saháme po holi – opřeme se, či budeme bít? Vzpomínka umírá na okamžik, slovy, která v jasné akustice mrazu nikdy neulehnou k věčnému spánku. Trn výkřiku protrhl kůži ticha, hustotou bohatý vzduch. Myslí odpočívající na námahu víc než trpící
Auto-Erotika – Jan Filipský,Jaroslav Pernica,Jaroslav Malina
Jaroslav Malina, Jan Filipský, Jaroslav Pernica: Auto-Erotika aneb Kámasútra automobilového věku Obsahem publikace jsou verše a výtvarná díla věnovaná tématu milování v 88 typech automobilů v abecedním pořadí (od Alfy Romeo až po Žiguli). Jde o jakousi novodobou Kámasútru automobilového věku. Neméně rozsáhlou a zajímavou součástí publikace je Auto-Encyklopedie, která zahrnuje přehledné a ucelené informace o všech největších světových automobilových firmách a stává se tak u nás jedinečnou příručkou pro automobilové fanoušky i odborníky. Vztah „člověk a automobil“ je důležitou součástí současné civilizace a moderního způsobu života. Sociální a kulturní vzorce chování založené na tomto vztahu jsou proto tématem celostního antropologického výzkumu, který byl v roce 2011 zahájen na Ústavu antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně ve spolupráci s badateli z dalších akademických institucí. Součástí tohoto počinu je kromě antropologického zkoumání fenoménu automobilu v běžném životě v různých sociálních a kulturních souvislostech také jeho reflexe v dílech malířů, grafiků, sochařů, fotografů a spisovatelů.
Choditi stříbro – Jaromír Šlosar
Lyrika nebývá v dnešním přeuspěchaném světě tou nejčastěji se vyskytující bylinkou. A přece již Goethe dobře věděl, že právě ona dokáže zachytit „na malém prostoru celý svět“. Šlosarova sbírka, přísně komponovaná v sledu jednotlivých ročních období, postihuje především vztah člověka a přírody. „Jeho malé básně přírodní lyriky, spředené poletujícími motivy, nenápadnými aliteracemi a jinými vnitřními souzvuky, mají úžasnou moc otvírat nám uši ohlušené uřvanou ulicí a očím oslněným lesklými barevnými cetkami navracet dar vidění,“ konstatuje autor doslovu Milan Blahynka. Šlosarův básnický cyklus organicky doplňují barevné makrofotografie přírodních motivů. Jsou dílem Aleny Pončové.
Kdo nevěří, ať tam jede – Alena Vostrá
Za třtinou naděje – František Halas
Magorův noční zpěv – Ivan Martin Jirous
Počasí v Evropě – Adam Borzič
Básnická sbírka zakládajícího člena skupiny Fantasía. Počasí v názvu je možné chápat hned v trojím významu: „počasí srdce“ - básníkovo vnitřní počasí a rozpoložení, „počasí světa“ - citlivost k současné ekonomické krizi a vyčerpání kapitalismu, a zároveň počasí v širším významu toho slova - meteorologické, kosmogonické, „vesmírné počasí“, které obepíná Zeměkouli a tvoří přirozené pozadí veškerých vnitřních i vnějších dějů. Celou tuto zvláštní triádu Borzičova sbírka naplňuje i zvnitřňuje.
Pařížský deník – Tereza Riedlbauchová
Pařížský deník, pátá básnická sbírka Terezy Riedlbauchové, je postaven na principu zrcadlení, odrazu, dialogu a prostupují ho fragmenty snů a deníkových zápisů. Binární princip je ve skutečnosti základem k pluralitě. Dvojí bytí básnířky mezi Prahou a Paříží se tříští v roztoulanost po světě, milostné napětí mezi ženou a mužem se stává tenzí mezi ženou a jejími mužskými protějšky, které ji provázejí na horizontále cest a na vertikále chlapec – zralý muž – stařec, její dualita vnitřní se rozpadá na mnoho částí. První oddíl V zrcadle černá labuť zahrnuje básně temné a úzkostné, reflektující zejména samotu (ztráta pražského domova na Loretě, osamělost cizince ve velkoměstě, nemožnost sdílení života a tvůrčího zápasu). Druhý oddíl Bílá labuť představuje básně prosvětlené francouzskou krajinou či městy a zejména milostnou láskou a vášní. Volný i užší diptych vytvářejí básně na sudé a liché stránce, čemuž napomohlo i grafické řešení sbírky.
Rzi plání urouhaných – Hejátko Pavel Josefovič
Poezie Rzí plání urouhaných je skladbou o 150 básních, jakýchsi pozastaveních za ztracenou či spíše zrezlou láskou, za dobou která je urouhaná a za rouhání se nestydící. Hejátkova poezie v této knize je jedním slovem šanson. Jde o abstraktní, ale i velmi realistické obrazy psané opět na pomezí volného a vázaného verše, přičemž rýmy však mají povětšinou až precizně pevný řád a jasnou kostru. Milostná poezie z předchozí sbírky "Věchýtek Kasandřin" je tak zde vygradována přes mlžně milostné příběhy až po takřka bajkově schované metaforicky realistické básně o současném stavu světa. To vše opět s ilustracemi Evy Rozkošové tentokrát rovnou na 20 stranách. Celkový výraz knihy pak působí velmi vyzrále, kompaktně a svojí dikcí je přímým odkazem pravého postromantického a postlyrického básnictví..
Dobré ráno, život! – Mária Demitrová
Cantos III – Ezra Pound
Soubor čínských dynastických Cantos vznikal od listopadu 1937 do března 1939 a poprvé vyšel v lednu 1940. Zdrojem k Čínským Cantos byly Poundovi francouzské dějiny Číny Histoire générale de la Chine ou Annales de cet Empire (Paříž, 1777–1785, ve 13 svazcích). Za jejich autora bývá označován jezuitský misionář Joseph de Mailla (1669 ve Francii – 1748 v Pekingu). Jde však o komentovaný překlad starších čínských spisů vycházejících především z nejslavnějšího historického díla své doby (konec 11. století) C'-č tchung-ťien (Úplné zrcadlo ku pomoci těm, co vládnou), jehož autorem je S'-ma Kuang. Ezra Pound v tomto jediném chronologicky pojatém oddílu Cantos nevrství časové roviny, ale paralely se západní kulturou, a do své poezie začíná soustavně vřazovat ideogram coby plnovýznamovou součást, zvukovou i pojmovou. A jeho hledání dobré vlády se pevně ukotvuje v konfuciánství.
Pamäť do áno – Peter Chorvát
Básnická zbierka ponúka hĺbavé reflexie odrážajúce vnútorný svet autora v kontexte širokej škály podnetov vychádzajúcich z pozorovania a vnímania sveta, či už v jeho individuálnej ľudskej rovine, alebo súvisiacich so spoločenskými pohybmi, kultúrnymi a duchovnými skutočnosťami. Zvláštny názov zbierky predpovedá, že ide o originálnu výpoveď nastoľujúcu otázky, vyzývajúcu k dialógu, hľadajúcu čitateľa ochotného popasovať sa so zašifrovanou výpoveďou o čase, ktorý žijeme...
Zimní zahrada – Peter Cincibuch
Petr Cincibuch vstoupil do literatury v 60. letech minulého století, jako jeden z úspěšných autorů své generace. Přírodní a milostná lyrika osobité poetiky byla přijímána kritikou i čtenáři vstřícně. Připomeňme sbírky Panenství, Veteran rallye, Rybí oko, Medový kámen nebo až drásající milostné skladby Dlážděna zahrada a Nejkrásnější bývá šílená. Čtrnáctá sbírka autora je opět plná dojímajícího citu a stálého hledání lásky. Kniha potěší všechny milovníky kvalitní poezie.